Chovatelská stanice morčat Dandelion

Jak to všechno začalo

První morče jsem si koupila za okolností silně emotivních. Jako žačka páté třídy jsem toužila po „opravdovém“ = chlupatém zvířecím kamarádovi. Po nevydařeném pokusu s temperamentním, špatně socializovaným středním kníračem, jsem se starala sice o kanárky, andulky, želvu a rybičky, ale pes mi chyběl moc a moc. Věděla jsem, že se však hned tak opakovat nebude. Ušetřila jsem si tedy 25 korun a vydala se v šest hodin ráno přes celé město s kbelíčkem od Tuzexového Persilu pro morče na trh se zvířaty. Doma jsem byla zvyklá poslouchat na slovo, ale touha po chlupáčovi byla silnější, než rodičovský pravděpodobný nesouhlas. Už asi rozumíte, že šlo o tajnou výpravu. Skoro celou cestu jsem běžela (a kdo mě dnes zná, asi tuší, že jsem na tom s během nikdy nemohla být nijak oslnivě), abych byla včas doma. Na trhu byly kozy, krůty, štěňata, koťata a jako na potvoru morčátka žádná. Až jsem nakonec objevila chlapečka, který zřejmě hlídal bedýnku s morčaty dědečkovi nebo komu, který si zatím odskočil „na jedno“ k snídani, trh se totiž konal na dvoře místní hospůdky. Umluvila jsem ho, že nemůžu čekat, že 25 korun je akorát, že mi je jedno, jak je morčátko staré, jestli to je kluk či holka a že chci to jedno z chumlu ostatních a už jsem pádila s persilovým kbelíkem domů. Stihla jsem celou akci tak, že jsem ještě nachystala rodičům snídani. Doufala jsem, že se obměkčí, až tu chlupatou zrzavou veverku uvidí. Ještě vás ujistím, že bydlení jsem měla připravené, to jsem nikdy nepodcenila, nejdřív vše potřebné, pak zvíře. Tak že rodiče vstali a čekala je míchaná vajíčka a bedna pro chov laboratorních potkanů, vyprošená z výzkumného ústavu, trůnící v kuchyni. „Co to je?“, zhrozil se tatínek, neb už byl konfrontován v minulosti i se mnou doneseným hadem…“KDO to je, tati“, odtušila jsem. Morče lítalo vyplašeně v hoblinách, hobliny lítaly po kuchyni, malá sestra lítala po židlích a brzy letělo morče ke známým do králíkárny. Pak 25 let nebylo stran morčat NIC….Vystudovala jsem vysokou školu, kterou jsem studovat nechtěla, ale protože tou dobou jsem už měla malého knírače Bena, byla to krásná doba. Narodila se dcera, umřel Ben, přišel kavalírek Ben II, narodila se druhá dcera, umřel kavalírek Ben II, přišel šeltičáček, vytoužená boxerka, po čase se zopakovaly rybičky a kanárek a jak děti rostly a Internet prosákl celou naší domácností, objevily jsme – já máma a ty dvě moje holky, že se chovají morčátka s PP, že existuje spousta plemen a že je kolem nich roztomile „seriózní“ svět sám pro sebe, ve kterém existují i výstavy a cesty morčátek letadlem přes oceán. A tak se u nás objevilo první morčátko s rodokmenem. Americký crested Fanfán se coby milovník pampelišek zapsal do názvu naší chovatelské stanice, kterou jsme na jaře 2008 založily. Dandelion – pampeliška…roste nám jich sto tisíc za plotem (a bohužel i před plotem), angličtinu máme rády a zlatá barva zdobí nejen Fanfána a většinu našich morčátek, ale i naši fenečku boxera Sindy a šeltičáka Caspera, ostatně i agapornise Greenu , zlaté závojnatky a od jara 2010 nám slunce do duše přinesl zlatý šeltičáček ze Švédska.

My tři holky

Chovatelskou stanici stanici jsem si na sebe ušila já, máma, ale děti, jak je vidět, postupně přicházejí chlupáčům na chuť. Tak že když tady píšu v množném čísle, myslím tím sebe a dvě naše holky. S trochou věkové nadsázky jsme tedy tři holky. Tatínek našimi aktivitami tiše trpí, ale toleruje je, čímž mu na tomto místě skládáme hold. Nemá to s námi coby revmatolog a nezvířátkolog lehké.

Rády bychom, aby tento prostor nebyl „jen“ prezentačními stránkami chovatelské stanice morčátek. Potěšilo by nás, kdyby se postupem času stal i místem virtuálního setkávání s kamarády stávajícími a místem, kde nová kamarádství vznikají. Budeme se snažit, abyste se u nás třeba i pobavili, třeba i poučili a třeba se i ozvali, že také máte rádi zvířata, (nejen) proto, že jsou (nejen) chlupatá.

Rády bychom tady také napsaly, co všechno pěkného nás možná potká a čeká, jaké máme plán, ale jak je to v tom vtipu? „Chceš-li pobavit Pánaboha, řekni mu svoje plány…“. Tak se radši nechte překvapit, stejně jako se necháme my. Je pravda, že náhoda přeje připraveným a tak se průběžně budeme snažit, abychom se při zdraví co možná zachovaly a chodily po světě jako slušní, hodní, pracovití, přímí a nekomplikovaní lidé, kteří jsou vděční za každý pěkný okamžik, každé pěkné setkání a to vše se snaží co nejčastěji zažívat.

Napomáhat se tomu dá nejlépe tak, když člověk chodí s očima otevřenýma, srdcem na dlani, snaží naslouchat druhým a dívat se na svět i jejich očima. Nám v tom ta naše zvířátka pomáhají hodně. Právě přes ně jsme si našly většinu našich přátel a kamarádů, s kterými nám je vzájemně spolu dobře.

Možná vám připadá, že se snažíme vytvořit si takový svůj „soukromý“ ráj pro lidi a zvířátka, kde není místo pro zlé věci. Je to tak. Ale všichni dobří jsou zváni a těm druhým se už učíme neustupovat. Jestli se vám u nás líbilo, přijďte zase „pobejt“. Tak se to říká na Krkonoších, kde jsem se narodila a které, jako ostatně všechny hory, díky svému tatínkovi a jeho ramenům, na nichž mě horami nosil už jako batole, miluju.

18.5.2011

Začala jsem si uspořádávat jakýsi vlastní morální kodex, prostě souhrn toho, k čemu jste mě přivedli vy všichni, kdo jste si se mnou, nebo mě beze mě, na téma morčátek poslední měsíc psali. Děkuji vám za vaši energii. Někdy byla velmi prudká, ale lepší tak, než lhostejnost.

Budu velmi střídmá s výstavami s ohedem na riziko stresu a infekce.

Každé zvíře v chovu vystavím minimálně jednou, maximálně dvakrát. Kdo nedosáhne z objektivních důvodů (ne špinavé uši :-) v posudku standardu A 94 bodů, nebude zařazen do chovu. U standardu C poprosím o interpretaci ohodnocení stran chovu posuzujícího tak, jako by šlo o standard A, bez diskvalifikace kresbou. Tak že šampionů se u nás nedočkáme...

Dospělá zvířata budu prodávat tak jako dosud, po velmi zralé a velmi dlouhé úvaze, vyslechnu názor druhých chovatelů, vyhledám si informace (77% samiček, které nemají instinktivní chování v péči o mláďata je nemá ani při dalším porodu a nedoporučují se k chovu, třeba, cituji ze stránek Bohemia Cavia), nově pak jen do srovnatelných podmínek chovu, jaký mám sama se zajištěním dopravy osobním autem s klimatizací.

U jedinců z cizího chovu vždy budu o svém rozhodnutí informovat chovatele a budu respektovat jeho případný požadavek na vrácení jedince. Se souhlasem nového majitele budu chovatele informovat o novém působišti jedince.

Samičky budu vystavovat rizikům odchovu jen v souladu se svým nejlepším svědomím, že zamýšlené spojení je nadějné pro další chov.

Z tohoto postoje plus z faktu, že 40 zvířat nemohu mít vyplývá, že jsem připravena prodat jak zvíře z vlastního chovu, tak z cizího, pokud usoudím, že pro ně nemám ve svém chovu partnera.

Na tento svůj postoj vždy upozorním chovatele, od kterého bych si případně morčátko kupovala, dopředu. Pokud bude trvat na tom, že jeho odchov prodat nesmím, ani za podmínek v bodě 2., pak nebudu na koupi zvířete od něj nikterak dále naléhat.

Pokud mě zájemce o můj odchov požádá výslovně o zvíře s výstavními předpoklady, pak si vyhrazuji případně právo ponechat si vybraného jedince do věku 3/4 roku u samce, 5 měsíců u samičky, vystavit je a do dalšího chovu prodat jako zvíře s výstavním potenciálem teprve po tom, co nebyli diskvalifikován pro mofrologickou vadu.

Za tuto seriózní domluvu budu u takových samců požadovat možnost jednoho zapojení do chovu při výsledné prodejní ceně standardního mláděte, tedy v "mých" cifrách 450 Kč, u samičky pak stanovím cenu vyšší,zohledňující pětiměsíční péči, max. 800 Kč.

Mládě ve věku 5 týdnů se standardní kresbou zájemcům o výstavního jedince prodám, ale bez jakýchkoliv "záruk", že půjde o jedince s výstavní kariérou. Cena takového mláděte bude 450 Kč samec, 500 Kč samička. Mláďata s poměrem barvy, ale bez výstavního rozložení budou mít stanovenu prodejní cenu 400/450 Kč a ta s nevýstavním poměrem pak 250/300 Kč. Hmotnost při prodeji musí být minimálně 400g.

Při prodeji odchovů či zvířat, se kterými nebudu chtít v chovu pokračovat, budu v rámci pořadí, v jakém se zájemci přihlásí, vybírat podle svého svědomí nejvhodnějšího majitele. Zajímat mě budou především podmínky chovu (u dospělých zvířat kromě běžných požadavků viz bod 2) , dojem ze vzájemné komunikace, způsob dopravy řešený aktivně zájemcem. U odchovů budu přijímat rezervace od věku jednoho týdne, ve stáří jeden měsíc závazně uvedu, kdo bude k prodeji připraven (dá-li zdraví) na pěti týdnech, kdo ještě zůstane ve školce a kdo k prodeji na 99% nebude a´t z toho či onoho důvodu.

Po nových majitelích nepožaduji další kontakt, nevymiňuji si přednostní zpětné odkoupení zvířete.

Důvody - tyto věci nelze nikomu nařizovat, nelze je ani vymáhat ani kontrolovat. Respektive - v případě chovu morčat by mi to připadalo absurdní. Smlouvy nefungují ani v chovu psů, kde jde mnohdy o velké peníze s nadějí na úspěch u soudu....Fungovat musí důvěra založená na serióznosti, zodpovědnosti, otevřenosti, férovosti. A to je u lidí těžké, u vlků kupříkladu nikoliv....O soudné lásce ke zvířeti snad ani nebudu psát, abych neopustila racionální rovinu.

Ovšem budu za každý kontakt ráda, vážím si takovéto zpětné vazby. Všechna zvířata mnou prodaná mají u mě kdykoliv pohotový domov, pokud je jejich majitel dál mít nechce nebo nemůže a nového majitele najít nechce nebo neumí....