Chovatelská stanice morčat Dandelion

 23.11.2011

Sama si netroufám říkat ničehož nic na téma já a chovatelství. Kdybych si troufala, pak bych řekla přesně to, co napsala  paní redaktorka Mgr. Lea Smrčková, Svět psů 12/2012, Úvodní slovo na str. 5....citaci části jejího editorialu sem umísťuji jednak pro to, aby se mi ten krásný  text uchoval, kdyby se mi  časopis ztratil, jednak proto, abyste vy, kteří to cítíte stejně,  viděli, že s tím nejste sami. Ba  dokonce, že jsou na světě lidé, u kterých byste našli i pochopení, pokud byste vysvětlovali, jak to se sebou  máte...Pokud říkáte, že takové  pochopení u svých blízkých nacházíte, buďte  vděčni těm moudrým spolupoutníkům  vaším životem. Pokud to tak nemáte, přicházejte si sem povídání paní magistry Smrčkové  přečíst, kdykoliv budete potřebovat...

 

 Mgr.Lea Smrčková, Svět psů 12/2011, Úvodní slovo: 

 ...Ostatně svobodný duch, nespoutanost a nezávislost bývají vedle ušlechtilé krásy tím, co na svých psech nejvíce obdivují (majitelé chrtů), a proč jim dávají přednost před všemi ostatními. Spolu s nimi - a s ostatními lidmi, kteří smýšlejí podobně - si vytvářejí svůj zvláštní, trochu výlučný a uzavřený svět, který o víkendu vrcholí dostihy, coursingy a výstavami.

Svět, v němž se svobodný pohyb cení víc než absolutní poslušnostm v němž se stále balancuje na hranici mezi přirozenými potřebami chrtů a neúprosným tlakem civilizace s hustým dopravním provozem.

Kde pes oblečený v kabátku není důvodem k výsměchu, ale samozřejmě akceptovanou skutečností. Kde vládne nekonečné porozumění a každý prohřešek je předem odpuštěn, protože chrti jsou prostě sví a právě jejich nespoutanost je činí v očích majitelů ještě jedinečnějšími.

Kde krása hraničící s dokonalostí a možnost žít po boku skutečného psího aristokrata jsou považovány za devizy tak cenné, že hravě vykoupí trochu těch provozních obtíží.

Je skvělé, že takovéto paralelní světy existují a nenechají se pohltit neúprosným tryskem doby. Světy, kde nerozhoduje praktičnost ani módnost, jichž se nedotýká třeštění politiků ani zběsilé nestíhání většinové populace, kam ekonomická krize doléhá jen z povzdálí jako hučení příboje, který sice jednou ohrozit může, ale zatím je - bohudík - ještě dost daleko.

Kde peníze sice jsou důležité, ale především k tomu, aby bylo možno vyjíždět na dostihy a výstavy nebo si zakoupit vysněné štěně u proslulého chovatele.

Netýká se to jen chrtů. Podobné paralelní světy si vytvářejí všichni, kdo plně propadnou nějaké zálibě či spíše vášni.

Nezúčastněným se zdají nepochopitelné, pošetilé, bláznivé až šílené. Proč ztrácet čas, nervy a peníze takovýi zbytečnostmi? Proč se radši nevěnovat dětem, rodině, domu, práci, zkrátka něčemu užitečnému? 

Inu proto, abychom se z těch všech rozumných věcí úplně nezbláznili. Paralelní světy si vybíráme sami a vládne v nich radost. Když si to sami nezkazíme.  

 

Takto jsme vám sem tuhle krásnou úvahu o paralelních světech přepisovali z toho našeho paralelního světa :-)

 

Morčátka tu s námi nejsou, lebedí si ve svém, zaběhla jsem k nim s foťáčkem...

 

A protože si morčíci užívají teplíčka, jsou tam s nimi i naši australští kamarádi: 

 

A abych nezapomněla, v pracovně s námi sepisoval i Kulíšek: 

 

Děkuju, že mohu mít tenhle svůj paralelní svět....